RYTÍŘI DRAČÍHO ŘÁDU

Po vypočutí slávnostnej prísahy som sa konecne dostal k pitu. Vesele som sa zacal nalievať. Niečim čo mi hodne pripomenulo kde som vyrastal, včely - med - medovina. No jasne bola to medovina. Okolo nohy sa mi obtrelo nieco chlpaté. Okamžite som sa tam pozrel. Chvalabohu to bol iba Bežec moj pes. No jasne kopa mäsa a pes ktovie co ten môže chcieť? Hodim mu kus mäsa aby mal aj on daco. Po pár minútach som už mal vypitich par korbeľov a brucho nebolo zrovna prázdne. Vydel som okolo prechdzať známeho Piva splietal nieco o ohnostroji ale to sa my zdalo ako nie celkom dobry nápad v miestnosti plnej podnapitých válečníkov a kúzelnik tiž nebol zrovna plne vo vedomí. Niekde v strede miestnosti bola šarvátka ale to by nebola poriadna oslava bez nejakej malej bitky. Kdesi niekto vykrýkol Lebkouni! Na to som uz spozornel ako sa len dalo. Len aby to bol zase nejaký trochu viac podnapitý člen našej gildy. To už som sa vybral na miesto výkriku a pocas cesty som si dal najakých pár faciek aby som bol vedomí ze tento svet nie je len prechádzka pri stoloch obvešaných jedlom a v duchu som si sluboval ze niekto si toto vypije lebo niesom zrovna rád ze som sa tak to vybil z opilostnej letargie.

Probudím se a otočím na ostatní.Namířím na ně rukama a řeknu: Jarák Barák!

Jelikož Vrahov nepřišel tak sem se prohlasil za vítěze.....Vrahov pořád leží na zemi a všichni z něho mají srandu...v tom do něho začnou tři hajzlove kopat!!!!skočím mezi ně abych jim to překazil ale oni tasí zbraně.podle zbroje kterou měli pod plášti jsem poznal že jsou to.....LEBKOUNI!!!!!skočili po mě a zaütočili...prvního jsem odrazil sekyrou jen tak tak ale druhy už byl u mně a sekl mi po krku jejich gild.itemem....šavle lebkounů....jenže jsem zakopl o Vrahovovo tělo a upadl jsem...bylo to štěstí protože minul...sebral jsem honem sekyru a a rozštípl jsem mu lebku...rychlo otočkou jsem setnul i toho druheho...třetí se postavil s mečem a díval se na mě...,,Zabil jsi mi dva muže,ale cela gilda Lebkounů už čeká za převysme na další pokyny..."
Zavrčel jsem na něho:,,Proč mi to říkaš???"
Podíval se na mě s üšklebkem:,,Protože tě teď zabiju" a s těmito slovy po mě skočil..Ale Vrahov se mezitím probral a stačil nastavil meč a Lebkouna probodl...Zadýchaný jsem se podíval na Vrahova:,,Díky brachu,máš to u mě...ale ted musime varovat Kinga ať je opatrny že nas Lebkouni chcou pobít...musíme svolat gidu"

Spal jsem a vyrušil mě Broxigar.."Ty idioteTakhle budit lidi...Co si o sobě vůbec myslíš?"Vyřvu se a jdu za Kingem.Než k němu douj,tak usnu...

Jak sem se snažil probudit Sauriela tak mi někdo zaklepal na rameno,a vychrstl mi do obličeje korbel zkaženyho piva...ten někdo byl Vrahov..sakra...jde si se mnou dat zapas....Jak se otočí a jde na bojiště rychle vezmu zakroucenou hůl ktera se valí na zemi a utíkam za nim....podtrhnu mu nohu a necham před ním meč a valím před dvůr...tam si vezmu dřevenej meč a čekam na Vrahova :P

Naneštěstí moje spaní netrvalo dlouho - možná pět minut. Probudil mě náraz na zem, to jsem spadl, naneštěstí, když jsem padal ze židle, svrhl jsem na sebe velkej korbel piva, a tak jsem měl již třetí koupel pro dnešek za s sebou. Celej obličej mokrej od piva. Zívl jsem, říhnul jsem (hlasitě) a šel na chvíli ven na vzduch. Tam jsem se ještě jednou (z hradeb, aby nikdo nevěděl) vyzvracel a šel si opláchnout obličej. Po krátkém opláchnutí (obličeje) jsem si opláchl i vlasy. Sotva jsem se chystal usednout zpět na místo, kde jsem seděl předtím, vidím Broxigara, jak se snaží probudit Sauriela a řiká:"Pojď se podívat, co jsem udělal Vrahovovi." Shlédnu na zem u svýho místa a tam bílo od šlehačky a černo od sazí. Projede mnou vztek. Jdu k Broxigarovi a poklepu mu na rameno. Otočí se a já mu v tu chvíli chrstnu do obličeje korbel laciného piva. Pak mu pokynu, aby si šel se mnou dát ten zápas.

potě co jsme chtěli jít bojovat...Vrahov usnul!!!hehe teď mě napada dabelskej plan...vezmu šlěhačku a pomažu mu obličej...sazema mu udělam fousy a bradku a přes čelo napíšu SPÍM NERUŠIT a jdu za Saurielem ukazat mu co jsem vytvořil...

potě co jsme chtěli jít bojovat...Vrahov usnul!!!hehe teď mě napada dabelskej plan...vezmu šlěhačku a pomažu mu obličej...sazema mu udělam fousy a bradku a přes čelo napíšu SPÍM NERUŠIT

Přišel za mnou Broxigar, že si se mnou dá zápas, ale se dřevěnejma mečema. Pak mě opět někdo polil vodou, Broxigar říkal, že to byla pomsta za to poblití, ale výzva prej ještě platí. Já sem mu kývnul, že jo, že si zápas dát můžem. Vstal jsem ze židle a velmi hlasitě jsem si říhl. Již jsem plánoval jít někam, kde bychom mohli bojovat. Najednou jsem si vzpomněl, vlastně jsem zapomněl, co jsem to chtěl, sedl jsem si tedy zpět na židli, položil ruce na stůl a usnul.

Jelikož je to tady už od začátku nuda,tak jsem usl...A ničeho si nevšímám..

Když sem ho povalil tak mě najednou poblil :-(
a pak se za hlasiteho chechtotu poroučel ke stolu
šel sem se umít ke studni a nakonec sem se taky pozvracel(blééééééé) ten Vrahov je pěkně zakeřnej
ale ja se pomstím...zajdu za roh a najmu si pěknou ženskou,barbarku a vysvětlím jí svůj plán...musí Vrahova polít vodou :P ono se etě uvidí kdo je tady větší buran :p a nikdo jinej než já!!!:D dal sem jí 2 zlatky a šel sem ke stolu jako by nic...sedl sem si ke stolu vedle Vrahova a zalovídal sem se..hele Vrahove až dojíme a dopijeme nedal by sis potom menší zapas???samozřejmě bez zvratku a s dřevěnými meči....
a přitom sem se koukal jak se blíží ta holka...než stačil Vrahov domluvit holka na něho převrhla džbán s vodou:P dobře Vrahove to byla pomsta ale ten zapas pořád platí ne??Aspoň budeš mitmotivaci mě porazit muhehe

Když jsem opouštěl své místo u stolu, ani nevím jak, ale najednou mě něco strhlo k zemi a ozval se strašný smích. To už jsem se otočil a poznal jsem toho kdo mě strhl - byl to Broxigar. Zatímco se svíjel smíchy, jsem ho povalil na záda a chytil mu ruce aby se nemohl hýbat. Naklonil jsem se nad něj a chvíli jsme na sebe tupě zírali, když tu já najednou pocítil jistou nevolnost. To už jsem, ale ucítil v hubě kyselost a než jsem se nadál (a Broxigar taky) osprchoval jsem Broxigara podivnou tekutinou podobnou polívce zapáchající pivem, vínem a vepřovym masem. Tato tekutina skutečně ještě před chvílí vínem, pivem i vepřovym masem byla. Shlížel jsem na Broxigara jehož hlava se válela na zemi v mých zvratkách. Tu se ozval ještě bouřlivější smích než před tim. Broxigar na mě civěl udiveně. A co, neměl mě strhávat na zem. "Nerhratd!"zahučel jsem na Broxigara. Již jsem ho pustil, ale on se neustále válel na zemi - však víte v čem. Chvíli jsem na něj shlížel a když se ani po chvíli nezvedl otočil jsem se a motal se ke stolu, kde sedí, nebo by měl sedět Sauriel, Khey du Byz, Paragon a jiní z naší gildy.

Vrahov neodpověděl takže jsem šel k jinymu stolu a trochu se zakecal s nějakym trpaslíkem.V tom uslyším smích a najednou je u jinyho stou plna kopa lidí....ve středu vidím Vrahova jak si pohazuje s nějakym pavoukem a začal sem se taky smát.....ale najednou skončil a šel pryč tak sem po něm z legrace skočil a strhl ho na zem :-)

Jakkoli jsem si mohl zaplnit žaludek výbornou vepřovou kejtou, brzy jsem skončil opět trochu podnapilý - inu, kamarádi z gildy a víno s pivem v jednom umí své a na oslavě to platí minimálně dvojnásob. A tak zatímco jsem seděl u stolu, jsem si najednou všiml, že se pod ubrusem u mího místa nachází malej pavouk. Co do velikosti, ne větší než prstýnek, ale mě najednou napadl ztřeštěný nápad. Začal jsem ho zlobit - drkal mu do pavučiny a řval smíchy, kdykoli se snažil najít cestu pryč. Jiní by strachy před pavouky zdrhali ikdyby byli úplně namol. Ne tak já. To už se ke mně začali dívat někteří okolo a zřejmě si mysleli, že jsem asi blázen. Pavouk šílel, jeho pavučina, kterou si pracně vytvořil, byla na sra*č.... ...na dranc.Já jsem toho nedbal, chytil pavouka do ruky. To už bylo na toho chudáka příliš. Pak jsem si najednou vzpomněl, že mám v kapse malou krabičku a strčil pavouka do ní a krabičku s pavoukem uvnitř do kapsy. Poté jsem své místo opustil a začal hledat někoho z gildy, s kým bych moh pokecat.

tady to moc nežije(normálně nemám oslavy moc rád ale když je ta oslava pro mě tak ybch si to mel užít ne ?) chtělo by to nějaký vzrůšo. Mám napad v pokoji mám ještě nějaké rachejtle tak bych je mohl pustit. Lidi poslouchejte sem se rozhod, že bych vám odělal takový menší ohňostroj co vy na to jste pro estli jo tak hnedka pro ty rachejtle letím.

protože si sebral nějake divne vino tak je mi trochu špatně....ale pamatuju se jak se na mě koukal nějakej barbar myslím ehm...myslim že to byl Vrahof ale nefim to přesnieee...furt do mě kecal a tak sem mu řekl ,,Vrahove,nešel by si etě na jednoho panáčka????"...taghle to azy dopadnoud němieelo ale sem rad že tadyyy jě nějakej odvassss........

Jelikož Broxigar neodpověděl, znovu jsem zopakoval svou otázku. Opět bez odpovědi. Nalil jsem si jakéhosi vína a vyprskl jsem - příliš sladké. Pak můj pohled padl na sudy s obyčejným vínem a můj korbel byl během chvíle plnej. "Ritýřri Tradžího hřádtu aď žšijhou!!!"zařval jsem z plnejch plic a hodil do sebe víno. Pak jsem si u jednoho stolu sednul, natáh se po míse s chlebem a začal jsem se cpát jako správnej barbar - respektive jako ten nejbarbarštější barbar. Sotva jsem dojed, odsunul jsem svou židli i se sebou samým a začal hlasitě hulákat:"ŠŽIvfot veční naší gíldeje!!! Ať nehzmertelnáj jeee!!! Áťď tragg náza vohrahranujeeee!!! Najšžee kgililttda áť žšijééééeéjé!!!" Náhle jsem celý mokrý - to nějakej šprýmař na mě chrstnul džber studený vody - dnes to ještě beru tak nějak jako gratulaci, ale i na to jsem již příliš podnapilý. Přesto tato sprška měla účinek a já se za chvíli částečně vzpamatoval - opilost z větší části opadla a já se zakous do pořádnýho kusu vepřoví kejty.

Bylo přivezeno několik sudů, protože členů gild,y přátel, hostů kolemjdoucích a dalších osob je víc než dost. Jsou mezi nimi obyčejná vína pro všechny, lepší víno pro členy gildy a dva malé speciály na objednácku. Jedno je malinové víno, které jsem přivezl ze známosti Khey du Byzovi. A pak je tu jedno překvapení (každý zjistí při napití, já to neřeknu), rodinný recept, jako pozornost podniku. To je také jen pro členy gildy. Přednost má představenstvo.

Když odcházím od sudů, překvapí mě Paragon, který se udiveně dívá, jak piju. Ověříms i to ještě jednou, když začne zírat ještě víc, když si znova loknu. *CO mu na tom vadí? Sám si přece dává z čutory pořádný doušky...* pak na mě Paragon promluví a řekne cosi o víně. *Aha tak tím to ej. No, mě to chutná. Jiný, ať si dělaj co chtěj. já se sladkýho ovoce nevzdám. Hlavně pokud tam je dost procent. A to tady jooo* ale pak paragon začne povídat cosi o včelách a já se docela zhrozim *Co to pije, vždyť on je na mol už po jednom doušku. NO FUJ. Tak to bych teda nechtěl. radši zůstanu u svýho vína.* S tím se znovu podívám na Paragona a s úlevou zjistím, že už odchází - "odchází" - někam ke středu síně, kde začne blbnout. *No co, aŤ si užije. Od toho tu dneska je Ne? Pak se podívám na pohár, speciální velikost vlastní výroby, a zjistím, že už je skoro prázdný. Kouknu se na Stína apak znovu na pohár, čemu mám dát přednost, a pak se otočím a raději si nechám ještě jednou nalít. A pak hurá pro jídlo. Pít na (skoro) lačno se nevyplácí.
--------------------------------------
Paragon: Bylo mrtvo a já měl hlad ;-)

Jen co skončí ty nudné proslovy a tlachání, bez kterých by se to neobešlo, vyrazím ihned jasným směrem k soudkům vína. *Hmmm... jestli je to ročník alespoň 1230, tak si s chutí dám... myslím, že ten rok skřeti vyplenili největší hobití vynohrady pod sluncem... alespoň se pak o zbylé vinice starali Hobiti velmi šetrně a s láskou..* Než mnou projdou všechny ty myšlenky, uvědomím si, že jsem již před soudky s onou tekutinou, ale jakmile zahlédnu malinové víno, zděsím se... *MALINOVÉ VÍNO?! Jak mohl někdo vymyslet něco tak odporného... To tu mám jako lemcat čučo, či co?...* Odvrátím pohled od sudů, a vytáhnu raději svou placatku, ve které uchovávám pro případy, jako je tento kvalitní medovinu. Pořádným douškem placatku téměř vyprázdním a usměji se... *To je alespoň pořádný pití... Musíme začít chovat včely!...* To ale už vidím Kheye, jak do sebe leje ono malinové víno... přistoupím tedy k němu, a stále ještě s odporem ve tváři prohodím směrem k němu: "Ty to s tím vínem myslíš vážně?!... no ale nebudu ti do toho nijhak kecat... jo a pošlyš... ty máš ten kodex RDŘ prostudovaný detailně... nevíš, zda není proti řádu, chovat včely?..." Když spatřím jeho udivený výraz, raději do sebe hodím ještě pár dalších doušků lahodného moku... "No... ono na tom vlastně stejně nesejde... konec-konců jsem ten kodex také s Bobrem sestavoval, takže jej můžu i změnit, že ano..." Poté odejdu od Kheye, a spatřuji na něm, že se mu asi ulevilo... medovina mi pomalu začíná lézt do hlavy, a trochu mne zčervenají tváře. Poté mohutně zatroubím na svůj roh své "Tururuuuuuu" a prohlásím: "No tak lidi.. co je to s vámi... pořádně se bavte a slavte!"... poté si pro sebe jen tak dodám: "Teda... netušil jsem, že jsem takové střevo... tedy básnické, samožřejmě..." Pak vyhledám Bobromila s Kingem a přisednu k nim...

___________________________________________________
btw: Jak si to Kheyi představuješ, hrát za mne... :-)