Výprava pro amulet-autor Vrahov
Příběh, který zde budu vyprávět se odehrává v jistém světě. Jeho historii prozrazovat nebudu, protože ji ještě neznám. Ale vraťme se k současnosti. V tomto světě žijí různí obyvatelé. Jsou mezi nimi ti, kteří nemají o jiných ani páru, ale jsou tam i ti, co o těchto obyvatelích vědí celkem dost. Mezi tu druhou skupinu počítejme mágy. Tito mágové, o kterých budu vyprávět se nezabývají sesíláním kouzel, ale vyvoláváním různých démonů, a kováním různých kouzelných předmětů, které jim pomáhají kovat temní trpaslíci. Temní trpaslíci jsou jistí duchové trpaslíků, které mágové vyvolali. Mají černou průhlednou postavu jakoby utkanou z černých nitek, které se objevují a zase mizí, dle pohybu svých trpasličích majitelů. Ke svému bytí tito trpaslíci potřebují stejné věci jako normální lidé. To znamená, že musejí jíst, pít, spát a mají spoustu i jiných potřeb. Každý mág má jednoho až tři takovéto sluhy. Temní trpaslíci udělají, co jim jejich pán rozkáže, kromě své sebevraždy.
Sami mágové se soustředí na vyvolávání démonů za pomoci kouzelných předmětů. Démoni pak další předměty kradou jiným mágům a přinášejí svým pánům kteří je buď použijí pro vlastní potřeby, nebo si je jen tak dají do své sbírky. Démoni neslouží jen k tomuto účelu, lze je použít pro válku a podobně. Tu a tam se stane, že nějaký mág prodá předmět nějakému kupci, který má obchod právě s těmito věcmi. Obvykle se v takových obchodech prodávají jak originály, tak i různé napodobeniny. Člověk který si pak nějaký originál koupí, často neví k čemu slouží, a pokud tuší, nemusí mít prostředky k tomu aby ho správně použil.
Mágové se většinou dávají do skupin, které se tu a tam sejdou.
Byl temný večer a moře bylo rozbouřené. Vlny ve výšce až jednoho metru narážely na pobřeží. Na vršku, nedaleko od tohoto místa, se tyčil maják. Postavili ho lidé, a někteří v něm ještě sídlili. Nyní byla ale obloha temná a schylovalo se k dešti. Vlna stíhala vlnu.
Pár set mil odsud sídlil v jednom menším městě mág. Dnes večer, tak jako každý večer seděl v čele stolu a naproti němu seděl troll, který právě ohlodával pečenou skopovou kost a popíjel pivo. Byl pěkný večer a obloha nebyla zatažená. Mág si pročítal nějaký pergamen. Najednou vzhlédl na svého trollího sluhu. „Zítra se dáme do práce. Snad se mi to podaří.“pronesl. Troll polykal poslední sousto a divže se nezadusil, když ho mág vytrhl ze zamyšlení svými slovy. Napil se piva. „Pane, jste si jist, že se to podaří?“zeptal se troll. „Samozřejmě,“odpověděl mág, „už jsem si vše promyslel.“
Uřízl si kus skopového,to si dal na svůj talíř, nalil si pivo a pustil se do jídla. Troll mezitím dopil svoje pivo, opřel si hlavu o ruce a civěl na svůj prázdný talíř na jehož dně byl omastek. Takto chvíli civěl a za nedlouho bylo slyšet jeho oddechování. Mág dojedl, uchopil mísu na které zbyl slušný kousek masa a s tímto nákladem sešel po schodech dolů do sklepení, kde u kovadliny stály dvě postavy. Měly černou siluetu a byly průhledné. Nebyl to nikdo jiný než mágovi temní trpaslíci. ,,Přinesl jsem vám ještě kus masa, pro případ, kdyby tamto bylo pro vás málo.“řekl mág. Trpaslíci kývli hlavami a mág vyšel po schodech nahoru. Troll usnul nad talířem, a bylo slyšet jeho dech. Mág to zpozoroval a bavil se myšlenkou, jak se jeho sluha bude zítra divit, až se probudí nad talířem. Sám vylezl po schodech na patro a za chvíli šel spát.
Ráno se mág probudil a věděl, že dnes má nějakou práci. Sešel z patra do pokoje, kde včera večeřel. Paprsky slunce krásně vyhřály tento pokoj. Jeho trollí sluha se zabýval přípravou snídaně. V konvici v krbu bublal čaj, na stole byl připraven bochník chleba, kus uzeného a horká polévka. Ze sklepa kde byli temní trpaslíci se ozýval cinkot nádobí a tlumené mručení.
Po snídani mág sešel do sklepa, kde vše bylo připraveno. Jeho dva trpasličí sluhové stáli zády ke krbu a bylo poznat, že se nedočkavostí třesou na to, až budou po delší době opět pořádně pracovat s kovem. Poté, co mág shrábl z police malý kousek jakési rudy, podobné minerálu, a dal ho na menší rituální stolek ozdobený mystickými ornamenty a zapálil pochodně na stěnách místnosti, temní trpaslíci rozdělali v kovářské peci oheň. Netrvalo dlouho a z pece se ozvalo slabé hučení. Tu jeden ze sluhů přistoupil k peci, vzal železnou tyč, které z pece vykukovala jen část násady, a když ji vytáhl celou, objevila se na jejím konci malá nádobka o průměru asi čtvrť pídě a celou píď hluboká. V té bublal kov. Trpaslík na nic nečekal přenesl tyč ke kovadlině kde již byla připravená forma. Ta měla po středové čáře od jednoho kratšího konce k druhému půlkruhový žlábek o průměru desetiny pídě a stejné hloubce. Byla to půlkruhová forma. Na jejím druhém konci kratší strany byla kruhová prohlubeň o průmětu tří desetin pídě a o hloubce desetiny pídě. Do této miskovité prohlubně vložil mág zelený topaz. Poté vzal lehké kladívko a sluhové sáhli po přibližně stejných. Tepáním se kov rozprostřel v nádobě rovnoměrně, ale tak, aby topaz stále zpola vykukoval. Při tomto kování mág i trpaslíci cítili v okolí předmětu jakousi energii. Poté tento výtvor dali do malého výklenku, aby vychladl. Ačkoli se jednalo o magický předmět, výroba, respektive tepání trvalo bez mála pár minut. Jakmile byl předmět uložen v koutě na vychladnutí, šel si mág pro knihu, aby si trochu početl. Troll se mezitím zabýval přípravou oběda. Práce mu šla dobře od ruky, neboť to patřilo k jeho oblíbeným činnostem. Jestliže troll rád vařil, temní trpaslíci měli vlastní záliby. Troll (byl jejich dobrým přítelem) jim totiž ze svých vycházek nosil různé kousky kovu které objevil, jako byly kroužky ze zničeného brnění, zlomené špice nožů a mečů, či bezcenné mince. Trpaslíci pak tento odpad roztavili a bavili se tím, že ho vylili na kovadlinu či do malé formičky a tak odlívali nejrůznější ozdobné nožíky, bezcenné amulety a jiné věci, za které by člověk neváhal zaplatit pár zlatých či stříbrných mincí v domnění, že získá něco cenného. Většinou se ale jednalo jen o ozdoby. Mezi jedno z jejich nejlepších děl patřil malý poměděný nožík (výrobek jednoho z trpaslíků), který se pyšnil svou „nezničitelností“ . Tuto činnost právě teď trpaslíci vykonávali, aby si zkrátili čekání na oběd.
V noci mága probudil jakýsi šramot, který se ozýval z jídelny. Mág si myslel, že to je troll, který opět usnul nad talířem. Mávl nad tím rukou a pohroužil se do sna. Ráno sešel dolů a uviděl svého sluhu jak spí složený pod stolem. Náhle si všiml, že ze šuplíků po stranách pokoje jsou vyházeny všemožné listiny. Podíval se na stůl. Korbel, ze kterého troll včera pil byl povalen na stole. Mág se podíval do velkého džbánu s pivem. Náhle si vzpomněl, že když si včera nalil, troll si již nenaléval. Včera ze sudu vytočili zbytek tohoto světlého piva. Pak mají jen tmavé. Určitě, trpaslíci včera přivalili sud tmavého! Mág se podíval na sud. Podle značky rozeznal, že se skutečně jedná o pivo tmavé. Pootočil kohoutkem a ze sudu skutečně teklo tmavé. Sluha se tedy nemohl opít! Vždyť vypil dva korbele jako vždy. Náhle mága něco napadlo. Podíval se na trollův korbel. Trochu piva v něm zbylo. Přičichl si k němu. Okamžitě poznal, že někdo trollovi nasypal do piva bylinu, která způsobuje omámení. Trpaslíci to být nemohli! Ti bylinám nerozumějí. Sešel do sklepa. Trpaslíci ve své ložnici řezali dřevo. Jeho pohled se však upnul do kouta, kam včera odlitý předmět dali. Předmět tam nebyl. „Sakra.“ zaklel mág tiše. Sakra však nepatřilo prázdnému koutu – na zdi se táhla runa oznamující, že předmět byl ukraden! Když démon pro svého mága ukradne jinému mágovi předmět, udělá na zeď tuto runu.
Mág nechal trpaslíky aby se probudili a pak společně vzkřísili trolla, načež jim oznámil o ukradení předmětu. Všechny tři to zaskočilo. „Co budeme dělat?“ zeptal se troll, „Obávám se, že budeme muset tu věc ukradnout zpátky.“
„Ačkoli jak za jeho pomoci vyvolat démona vím jen já, ten, kdo předmět ukradl, si to může zjistit. A problém je taky v tom, že by ho mohl pak poštvat proti nám.“ odpověděl rozpačitě mág jako by měl obavu.
Najednou se jeden z trpaslíků se zapojil do hovoru. „Ale jak to získáme zpět?“ozval se jeho chraplavý hlas. „Získat zpět“, řekl mág, „Je snadné říct, ale těžší vykonat. Vždyť ani nevíme, kdo to byl. Může to bejt nemístnej žert mího bratra, takže se třeba staráme zbytečně.“ „Bratra?“udivil se troll.
„Ty to asi nevíš, ale mam bratra. Stejně jako já, i on má podobný zájmy. A kromě toho má nemístný vtipy. Třeba mi to vzal jen proto, abych za nim přijel. Neviděli jsme se už deset let a třeba má nějaký problém, nebo potřebuje pomoct.“ „Tak co tedy uděláme? zeptal se zvědavě troll, „Svět je velkej a chodit po něm a hledat kus kovu a kámen v něm vloženej dá hodně práce.“
Všem čtyřem se honilo myslí jen dobytí předmětu zpět. Čas neúprosně letěl a ani jeden z nich zatím nepřišel na nějaké řešení. Trpaslíci hleděli do stolu, jako by ani nebyli přítomni, troll si kousal nehty a mág se střídavě díval z jednoho na druhého. Všem se v hlavě honili názory, jak předmět získat zpět. Nakonec to troll nevydržel a začal připravovat pozdní oběd. Trpaslíci jako by ožili se zvedli od stolu a sešli do dílny. I mág jako ostatní vstal, šel ke knihovně na konci místnosti a zamyšleně do ní hleděl. Poté se obrátil na trolla. „Myslím“, říkal pomalu, jako by hledal vhodná slova, „Že bychom si neměli dělat hlavu. Co se stalo, to se stalo. Čas nevrátíme. Třeba to byl skutečně bratr.“ Náhle však mágovi něco blesklo hlavou. „Ovšem! Ty byliny!“ „Jaký byliny?“zeptal se troll.
„No přece ty, co byli v tvém korbelu.“ To už troll na nic nečekal a kvapně šel ke stolu. Zvedl korbel a přičichl si. Ani to nebylo třeba, protože náhle uviděl malé kousíčky sušené zeleně.
„Tuhle bylinu znám,“obrátil se na mága. „Když jste včera odešel, pane, pivo jsem již nepil. Tahle bylina má jakousi nasládlou chuť a jistě bych si jí všiml. Když jsem vstal od stolu, všiml jsem si podivného stínu. Potom jsem asi omdlel. Prostě se mi začernalo před očima a padl jsem na zem. Víc si nepamatuju. Myslím, že ten, kdo ji tam nasypal, ji tam dal jen proto, kdybych se probral. Počítal s tím, že budu mít žízeň a že se natáhnu pro korbel, abych se napil. A že v tom, jak budu rozespalý si nevšimnu tý nasládlý chutě a nic mi nepřijde divný. Potom bych se pořádně prospal.“
„Takže přece za to nemůže můj bratr. A já ho podezříval.“ Říkal mág částečně pro sebe, částečně nahlas.